Toto jaro je to 25 let od doby, kdy jsem se při dobré svačince a pití začala skládat, jak se honosně říká, zkoušku dospělosti. Maturitní písemku z češtiny. Nečinilo mi to žádné potíže, sloh byl vždy mou oblíbenou části vyučování českého jazyka.
Dnes to čeká mého syna. Vlastně už se zkouška chýlí ke konci. Můj psychický stav je na kraji kolapsu. Jeho sloh není až tak zlý, ale ta gramatika. Musím jen doufat, že léta strávená ve školních lavicích mu dala alespoň něco ze základů jeho rodného jazyka.
Ovšem já teď těžce trpím...
Žádné komentáře:
Okomentovat