A život jde dál

Tak už se to stalo. I moje druhé dítě se osamostatnilo a nastupuje do svého prvního zaměstnání. Samozřejmě jsem ráda, že sehnala práci tak brzy, ale… Tak nějak je mi smutno. Končí naše nekonečné hovory o ničem a o všem při láhvince vínka, končí naše filmové či seriálové večery. Prostě končí další etapa mého života a možná, že ta nejlepší. Přeji ti v novém pracovním životě hodně úspěchů, dceruško!

Další "zářez na pažbě"

Jen krátce... Tento kostým mi asi dal nejvíce práce. Spousta ručního šití a spousta předělávek.

Kostýmy III.

Dnes schválili v Rebel Legion další (pátý) kostým z mé "dílny". Nosí se v něm můj synátor. Posuďte, zda se povedl:




A čtvrtý kostým, kterým jsem se ještě nepochlubila? Ten jsem si udělala pro svojí radost... Tady je:




A určitě jsem se šitím kostýmů neskončila, na to vemte jed! :)

Kostýmy II.

Tak konečně včera schválili zatím poslední kostým, který jsem pomáhala tvořit. Tady je slibovaný výsledek:





A jestli si myslíte, že budu mít teď klídek, mýlíte se. Už mám doma část látky na další kostým... Pro koho? Až bude hotový, dozvíte se. :)

Kostýmy

Před asi osmi léty mě má drahá dceruška ukecala, abych se pro ní pokusila ušít kostým rytíře Jedi. A já svolila s tím, že to nebude až tak náročné a že budu mít potom klid. Omyl!



Začalo to pozvolně… „A víš, mami, tento kostým by se mi líbil. Zvládla by jsi ho?“ Odkázala jsem ji na švadlenu… Jenže… Potom se doma objevila látka na plášť, později i na šaty. Dva roky jsem odolávala! Nakonec mě zlomila.



Aby toho nebylo málo, tak mě můj milovaný mužíček svými štiplavými poznámkami donutil k tomu, abych se pustila do šití skotské pánské sukně (doplňky si už musí sehnat sám, brašnář či sedlář opravdu nejsem).





A když za mnou před několika týdny přišla Miška s tím, že má vyhlídnutý další kostým (tentokrát prý jednoduchý), tak jsem už ani neprotestovala. Výsledek dodám později, zatím je to prý móóóc tajné.

A kdy si pořídím kostým já? Až bude někdo ochotný a ušije mi ho!!! :))

Festival fantazie 2010

Jaký byl? Hodně těžko se dají vyjádřit pocity z deseti dnů prožitých mezi úžasnými lidmi.
Organizace FF je rok od roku lepší. Vím, že se nedá zavděčit všem lidem, ale za ten peníz jsou služby na odpovídající úrovni. Stále nechápu negativní postoj domorodců k účastníkům a i k organizátorům. Nosit vstupenku po městě se stále nevyplácí… Sama jsem byla svědkem hrubého slovního útoku na jednoho z nás.
Ale k příjemnějším věcem….
Absolvovala jsem už šestý či sedmý? (nějak se nemohu dopočítat) ročník. Pryč jsou ty časy, kdy jsem celé dny proseděla s otevřenou pusou v přednáškových místnostech a zírala na to, jak lidé, zapálení pro svůj seriál, film, či knihu, dokáží sehnat neuvěřitelné množství informací a zajímavostí. Nad tím, jak se bez ostychu navléknou do kostýmu svého oblíbence a ztotožní se s ním.
Teď už jezdím na con kvůli človíčkům. A ještě se nestalo, aby mě zklamali. Ta různorodá směsice zájmů musí nadchnout každého, kdo se alespoň na chvíli dokáže odpoutat od reality života.
Díky bezvadné partě „brňáků“ (Albi, Blair, Bossi, Cece, Jekkyl, Lord, Xixi, Tobi, Tom-mie) a za vydatného přispění P.J.Trevora a San jsem se bezvadně bavila a vlastně jsem neměla žádnou chmurnou chvilku. Kecám, měla, poslední večer, když jsem si uvědomila, že už to končí.

Tak tedy díky vám, všichni mí známí i neznámí, za krásnou dovolenou a už se těším v roce 2011 naviděnou!

PS: Jsem vděčná svému muži za to, že mě letos na FF vyhnal slovy: „Když nepojedeš, bude tě to mrzet“. Měl, ostatně jako vždy, pravdu.

Rekapitulace

Dlouho jsem se tady neozývala… Nebylo proč. Život tak nějak plynul bez zvláštních událostí. Podzim byl smolný – syn kvůli špatně „udělaném“ psychotestu měl strach, že přijde o zaměstnání, dceři se nepodařilo úspěšně uzavřít studium, muž onemocněl a je nemocen dosud. Ale přesto vše… Věřila jsem, že to přejde, že se na nás všechny zase usměje štěstí.
Nebylo to o Vánocích, nebylo to po Novém roce, stalo se tak až na přelomu ledna a ke konci února. Syn absolvoval psychotesty perfektně (což mě nutí si myslet o psycholožce, která podzimní testy tvořila, své), dcera dnes zjistila, že je Bc. (jsem na ní hrdá) a manželovi už je lépe a pevně věřím, že bude nakonec úplně v pořádku.
A shrnutí? Nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůře, ale když člověk věří, vše se obrátí v dobré a pozitivní.
Jsem prostě optimistka…
P.S.: Mimochodem, dnes jsem na ZOH porazili v hokejovém klání Slováky 3:1. Jak říkám, když člověk věří…