Začalo to pozvolně… „A víš, mami, tento kostým by se mi líbil. Zvládla by jsi ho?“ Odkázala jsem ji na švadlenu… Jenže… Potom se doma objevila látka na plášť, později i na šaty. Dva roky jsem odolávala! Nakonec mě zlomila.
Aby toho nebylo málo, tak mě můj milovaný mužíček svými štiplavými poznámkami donutil k tomu, abych se pustila do šití skotské pánské sukně (doplňky si už musí sehnat sám, brašnář či sedlář opravdu nejsem).
A když za mnou před několika týdny přišla Miška s tím, že má vyhlídnutý další kostým (tentokrát prý jednoduchý), tak jsem už ani neprotestovala. Výsledek dodám později, zatím je to prý móóóc tajné.
A kdy si pořídím kostým já? Až bude někdo ochotný a ušije mi ho!!! :))
