Dlouho jsem se tady neozývala… Nebylo proč. Život tak nějak plynul bez zvláštních událostí. Podzim byl smolný – syn kvůli špatně „udělaném“ psychotestu měl strach, že přijde o zaměstnání, dceři se nepodařilo úspěšně uzavřít studium, muž onemocněl a je nemocen dosud. Ale přesto vše… Věřila jsem, že to přejde, že se na nás všechny zase usměje štěstí.
Nebylo to o Vánocích, nebylo to po Novém roce, stalo se tak až na přelomu ledna a ke konci února. Syn absolvoval psychotesty perfektně (což mě nutí si myslet o psycholožce, která podzimní testy tvořila, své), dcera dnes zjistila, že je Bc. (jsem na ní hrdá) a manželovi už je lépe a pevně věřím, že bude nakonec úplně v pořádku.
A shrnutí? Nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůře, ale když člověk věří, vše se obrátí v dobré a pozitivní.
Jsem prostě optimistka…
P.S.: Mimochodem, dnes jsem na ZOH porazili v hokejovém klání Slováky 3:1. Jak říkám, když člověk věří…
