A je to za námi...

Štědrý den skončil... Bylo to opět milé... Jen mi trošíčku vadila apatie naší babičky (mé tchýně) a její sestry (naší tety). Utěšuji se jen tím, že to způsobuje jejich věk. Žádný náznak radosti a štěstí...
Ale bohatě mi to vynahradily mé děti. Jejich nepředstírané nadšení i z hloupostí, co našly pod stromečkem, mě každý rok utvrzuje v tom, že ta troška starostí s přípravou tohoto zvláštního večera není zbytečná...

Jinak přeji všem, co sem snad někdy zavítají, hodně zdraví, štěstí a radostí v tom novém roce!

Vánoce

Mám je stále raději. Tytam jsou roky, kdy jsem „šílela“, jestli budu mít všeho dosti, aby nám náhodou u svátečního stolu něco nechybělo. Děti dospěly a vánoce se tak nějak přehouply do kategorie opravdu milých a rodinných svátků.
Sejdeme se všichni doma, posedíme, pokecáme. Ozdobíme stromeček, zajdeme na koncert, pro Betlémské světýlko, na vánoční svařáček a je nám dobře. A dárečky? Samozřejmě že jsou, ale… Více než na ně se těším na to, jak bude muž s dětmi s láskou „rejpat“ do našich babiček, jak náš pejsek bude nadšený z toho, že má celou smečku pohromadě a já budu jen blaženě koukat na to, jak se máme všichni rádi…